Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný popis techniky a metodiky vybraných atletických disciplín.

 

Běh je přirozeným a nejrychlejším lokomočním prostředkem člověka. Bohužel životní styl, který vedeme v běžném životě od nejútlejšího věku, vede k tomu, že ztrácíme mnohé z naší přirozenosti. Většinou vedou naše první pokusy o rychlou lokomoci ke křečovitému a nepřirozenému pohybu.

Technika běhu. Naši lokomoci zajišťují dolní končetiny. Pohybový aparát našeho těla, skelet a svaly, při všech pohybech vytváří svalové smyčky, které se různou měrou podílejí na pohybu. Proto se při běhu nemůžeme zaměřit pouze na dolní končetiny, ale musíme sledovat souhru všech částí těla..

Trup běžce je v přirozeném sklonu (postavení) k zemi. Běžec neběží v záklonu, ani v nepřirozeném předklonu. „Náklon“ trupu běžec přizpůsobuje rychlosti běhu. Hlavu běžec drží v přirozené poloze, hledí vpřed. Pohybem paží vyrovnává pohyb dolních končetin. Paže a předloktí svírají pravý úhel, „kývají“ se v rameni v předozadním směru. Pohyb dolní končetiny vede koleno švihové nohy, podle rychlosti běhu dosahuje koleno různé výše. Odrazová noha dokončuje odraz, který začíná v kotníku, pokračuje dopnutím kolena a kyčle. Odrazová noha a trup vytvářejí „ běžecký luk“. Švihová noha došlapuje při rychlém běhu – sprintu na špičku chodidla, chodidlo se pokládá na krátkou dobu na celou svou plochou na zem a opět se zvedá, odvinuje od podložky. Při vytrvalostních bězích došlapuje noha nejdříve na patu a pak teprve začíná odvinutí chodidla od země.

Obr. 1. Hladký běh - 12-tiletý žák ve sprintu na 50m - dobrá práce nohou : zvednutí švihového kolena, nápon odrazové nohy a pružná práce kotníku.

 

 

 

 

Metodická řada :

1. Běžecká práce paží (na místě nebo za mírného poklusu)

2. procvičování dvojité práce kotníku – „liftink“ – došlap na přední část -špička, celé chodidlo, špička, délka kroku jedna stopa

3. běh s vysokým zdviháním kolena švihové nohy a udržením běžeckého luku –„skipink“

4. běh s překopáváním

5. běh se zakopáváním

6. poskočný klus

7. pohyb nohy v maximálním rozsahu na místě (pevná opora)

8. vyběhávání v přírodě nebo na hřišti. Opakované úseky 100 – 200 m s přestávkami, vyplněnými chůzi do vydýchání. Tempo volné-střední. Dbáme na uvolněnost pohybů a správnou techniku.

9. stupňované rovinky

10. rovinky probíhané s různým úsilím (v různém tempu) 80-100 m

11. zapínané vypínané úsek po 20-30 m

 

Start.

V atletice se používají dva druhy startů. Nízký a polovysoký start. V bězích na krátkou vzdálenost pravidla předpisují do vzdálenosti 400m nízký start, který zaručuje dosáhnout v co nejkratším čase nejvyšší rychlosti. Průkopníkem tohoto způsobu startu byl Američan Charles Sherill (1888). Ke startu se používají startovní bloky, které byly schváleny IAAF ve třicátých letech minulého století.

Technika startu.

Na povel startéra „na místa“ běžec zaklekne na koleno švihové nohy, položí ruce v šíři ramen podél startovní čáry, které se nesmí dotýkat. Váha spočívá na prstech, které jsou vytočeny rovnoběžně za startovní čárou. Odrazová noha je vpředu ve vzdálenosti 1 ½ - 2 stopy od startovní čáry. Švihová noha se opírá o startovní blok, který je asi 3 stopy od startovní čáry.

Obr. 2. startovní poloha po povel na místa

 

Na povel „pozor“ se běžec nadzdvihne tak, aby měl boky o trochu výše než ramena. Váha spočívá na rukou, ramena jsou nakloněna mírně vpřed. Hlava je skloněna. Bérce a stehna svírají 90stupňů.

Obr.3. startovní poloha po povelu pozor

 

 

 

S výstřelem vyráží sprinter v předklonu vpřed, aniž by zvedl hlavu.

 

 

 


Obr.4. po výstřelu

 

 

 

 

 

V této „přepadávající“ poloze běží cca 20 m, postupně se napřimuje až do orální běžecké polohy. Kroky po startu jsou krátké, „šlapavý“ způsob běhu. Běžec se snaží „dohnat“ přepadávající trup.

 

 

Obr.5. první kroky

 

Metodická řada.

1. starty z různých poloh – hry na reakci

2. padavý start

3. úseky z vysokého a polovysokého startu do 20 m

4. úseky z nízkého startu s oporou jedné paže

5. trojskok z nízkého startu

6. udržení startovní polohy „pozor“ po dobu 3´- 5´

7. start do kopce

 

Skok vysoký

    Technika skoku vysokého „Fosburyho stylem“ se skládá ze stejných částí jako ostatní známé techniky skoku vysokého: rozběhu, odrazu, letu s překonáním laťky a závěrečného dopadu.
Při  „flopu“ se skokan rozbíhá po zakřivené dráze rozběhu ve tvaru písmene „J“, došlapuje vzdálenější nohou od laťky a po došlapu se z této nohy odráží s postupnou rotací zády k laťce a v této pozici překonává laťku. Atlet musí běžet takovou rychlostí, kterou je schopen převést a využít v odrazu. Skokanova síla a obratnost určuje jaká rychlost je optimální a může být co nejvíce využita v odrazu. Zakřivený rozběh ve tvaru „J“ , vymyšlený Fosburym, dovoluje atletovi dosáhnout velkou rychlost. Zakřivená část v konci rozběhu dostane skokana do potřebného odrazového postavení, kdy skokan může lépe využít odrazové síly než je tomu u ostatních technik. Prudké došlápnutí mění lineární pohyb dolních končetin. Horizontální rychlost je převedena na vertikální prudkou extenzí odrazové nohy, síla je vedena do těžiště

 

skokana. V okamžiku došlapu odrazové nohy se skokan narovnává a tělo je vedeno vpřed k laťce, ale ne příliš, aby energie mohla být přenesena do vertikály a využita ke zdvihu těžiště. Jestliže skokan dosáhl správné polohy v době dokončení odrazu, není nutné usilovat o pohyb k laťce. Všechno snažení skokana musí být zaměřeno ke skoku vzhůru. Klesání boků a prohnutí v pase dělá zvednutí nohou a tím značně zpomalují rotaci kolem frontální osy. Bez ohledu na způsob přechodu laťky je hlava ohnuta vpřed a paže jsou podél těla. Dopad je na horní část zad, ramen. Diky umělohmotným doskočištím je dopad zcela bezpečný.

Metodická řada.

1. skoky přes laťku různými způsobem

2. přeskočení laťky střižným způsobem z pěti běžeckých kroků (sedm kroků chůze)

3. skok z místa zády k laťce

4. skok z přímého rozběhu s odrazem snožnomo a otočení o 180 stupňů

5. nácvik „J“ rozběhu + připojením odrazu

 

Skok daleký

Skok daleký je zdánlivě jednoduchá atletická disciplína. Těžiště této disciplíny spočívá ve spojení maximálně rychlého rozběhu a silného odrazu. Začínáme nácvikem „skrčného„ způsobu skoku. Záměrně pomíjíme letovou fázi skoku, která je v počáteční fázi nácviku nepodstatná.

Technika skoku dalekého. Skokan se rozebíhá z optimálně dlouhého rozběhu, který mu dovolí dosáhnout na odrazovém břevnu maximální rychlost. Po došlapu na břevno se skokan odráží a skrčená neodrazová noha v koleni švihá ostře vzhůru (tzv. ostré koleno). Odrazová noha se

Obr.7. Skok daleký skrčným způsobem v provedení dvanáctiletého žáka. Na kinogramu je vidět velmi dobré spojení odrazu s rozběhem a práce švihové nohy.

mírně pokrčená připojuje k noze švihové. Obě nohy předkopávají a tím zajišťují délku skoku.

 

Metodická řada.

1. K nácviku skoku dalekého přistupujeme po zvládnutí techniky běhu. Dbáme na uvolněný rozběh a na stupňování rozběhu.

2. nácvik spojení odrazu z krátkého rozběhu šesti kroků, tzv. dlouhé kroku s dopadem na švihovou nohu

3. dtto bod 3 ze sedmi dvojkroků

4. nácvik přednožení z krátkého rozběhu a vyššího odrazu

5. skok z krátkého rozběhu

 

Vrh koulí.

Důležitou součástí vrhu je úvodní sun. Sun vrhač zahajuje otočen zády do směru vrhu a v předklonu na pokrčené stojné noze. Levá noha ( u prváků) se přibližuje pokrčená ke stojné noze. Po vychýlení těžiště těla ve směru vrhu, levá noha trčí prudce vpřed a stojná noha provede odraz přes patu. Tím je zaručen nízký sun vpřed, nikoliv vysoký poskok. Stojná noha se přesune pod těžiště těla a levá noha rychle došlapuje, aby zajistila vrhači oporu pro vrh náčiní. Trup těla se otáčí a napřimuje. Koule zůstává ležet pod bradou. Boky vrhače se snaží předběhnout paži s koulí. V průběhu dopínání pravé nohy a vytáčení boků se do vrhu zapojuje paže s koulí, která trčí s koulí od krku. Vrh zakončujeme přeskokem k eliminování pohybové energie.

Obr.8. vrh koulí v provedení čtrnáctiletého žáka, který zhruba zvládl techniku v konečné fázi. Nedostatkem je práce dolních končetin. Pravá noha nepomáhá trčením, pozdě došlapuje. Srovnej s obr. 9 pozicí 6.

 


Metodická řada

1. koulařská gymnastika-podávání koule z ruky do ruky, kolem boků, kolem prsou, kolem hlavy, kolem nohou.

2. přehazování koule z ruky do ruky

3.  hody vzad z předklonu z podřepu, hod vpřed z předklonu, hod vpřed z výkroku (aut),hod obouruč trčením od prsou z podřepu,

4. nadhozy koule jednou rukou nad ramenem

5.  vrh z čelního postavení (pravou,levou)

6. vrh z místa z bočního postavení

7. vrh ze sedu

8.  nácvik sunu bez náčiní a s náčiním, opakovaně

 

 

Hod kriketovým míčkem

 

 

Technika hodu kriketovým míčkem. Záměrně jsme zařadili kinogram hodu žáka, tak jak se sám naučil házet přirozeným způsobem. V hodu kriketovým míčkem jde jako v mnoha atletických disciplinách o spojení rozběhu a hodu. Na výše uvedeném kinogramu se cvičenec rozbíhá, nese míček v ruce, která je v přirozené běžecké pozici. Při došlapu levé nohy zvedá paži k nápřahu s postupným natočením trupu. Pravá noha došlapuje a cvičenec pokračuje v otáčení trupu s nápřahem paže. S došlapem levé nohy vytáčí cvičenec boky, paže pokračuje v hodu s vysokou polohou loketního kloubu. Loketní kloub musí být výš než rameno. V konečné fázi se cvičenec odklání od náčiní, nedoprovází náčiní trupem, což je zásadní chyba.

 

Metodická řada

  1. hod z místa v čelném postavení
  2. hod z místa v bočnémpostavení
  3. nácvik rozběhu a nápřahu
  4. hod s rozběhem

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA