Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie závodu Běchovice - Praha

Mistrovství České republiky v silničním běhu na 10 km.

Obrazek Běchovice jsou jednou z tisíců našich obcí, ale jednou z mála takových, o nichž se ví široko daleko, snad ve všech koutech naší vlasti. Obcí, která dala jméno běžeckému závodu, který nemá obdoby na evropském kontinentě. Byl založen již na konci minulého století v roce 1897 a od té doby je pořádán bez přerušení v letech "orných i válečných", plných 110 let.

           První dochovaná zmínka o Běchovicích pochází z roku 1227 z doby vlády prvního dědičného českého krále Přemysla Otakara I. V roce 1897 to byla ves v říčanském okresu se 66 domy a 596 obyvateli, dvěma dvory, budovou staroslavného hostince a dostavníkové pošty a teprve 52 let starou stanicí státní dráhy. Dnešní Běchovice se svými téměř dvěma tisíci obyvateli se rozkládají po obou stranách Českobrodské silnice. Dnem 1. července 1974 byly připojeny k hlavnímu městu Praze. Chloubou obyvatel dnešních Běchovic je umělecký památník slavného běžeckého závodu na staré návsi a rozsáhlý areál moderních výzkumných ústavů.

           Vznik silničního závodu o mistrovství Čech a běhu na 10 km na silnici mezi Běchovicemi a Žižkovem sahá do doby, kdy v Praze kromě Čechů a bezpočtu Němců žilo i deset tisíc obyvatel židovské národnosti. Tehdy také Český olympijský výbor musel bojovat proti perzekuci rakouských úřadů, které nechtěly souhlasit s účastí Čechů na olympijských hrách, jako samostatného národa pod českou vlajkou. Ale tato legendární doba počátku českého sportu měla to štěstí, že z Roudnice do Prahy přesídlil zakladatel prvního atletického klubu v Čechách, Českého Atletic clubu Roudnice, Maxmilián Švagrovský. A tento muž velkého rozhledu a mimořádně schopný organizátor se právě v roce 1896 rozhodl založit v Praze sportovní klub, v němž by se pěstovala všechna sportovní odvětví, a který by byl jakýmsi ústředním klubem s odbočkami po celých Čechách. Měl hned jméno: Český klub sportovní. A jako sídlo tomuto novému klubu vyhlédl předměstí Prahy - Karlín, kde se již dlouho vyvíjela velká tělovýchovná a sportovní činnost. Jednou z atrakcí, se kterou hodlalo jeho členstvo vystoupit na veřejnost, byl mistrovský závod v běhu do vrchu na 3 km a velký silniční závod o titul mistra Čech na 10 km. Návrhy na jejich uspořádání předložil jednatel klubu Jaroslav Dvořák. VelikDva rivalové Dr.Láska a akad.malíř Krejčíou posilou pro nově zakládaný Český klub Sportovní Praha bylo asi 40 mladých členů Sportovního klubu Šíp, kteří - podle novinové zprávy z 15. března 1897 - do karlínského klubu hromadně přestoupili. A tak se stalo, že klub zval už 2. května 1897 .....,, k silničnímu závodu o mistrovství Čech na 10 km, jenž odbývám bude mezi Běchovicemi a Žižkovem dne 27. května 1897 o 3 hodině odpolední..." Vyhledání běžecké trati si vzali na starost další dva z jeho zakladatelů, předseda Josef Hlavsa a člen výboru Jan Hrazdilra, kteří se mimo atletiky věnovali závodě i cyklistice. Sedli si na své bicykly, obešli desetikilometrové úseky všech jedenácti silnic vedoucích k branám Prahy a vybrali úsek vpravdě klasický: se startem u běchovického nádraží a s cílem na žižkovské Ohradě.To, že se mistrovství v běhu na vzdálenost 10 000 m uskuteční 27. května 1897 a to na trati z Běchovic do Prahy se rozhodlo na schůzi Českého klubu sportovního v Praze, která se konala 21. dubna 1897.

           Více jak sto let je dlouhá doba. Co všechno se za ta léta může v lidském životě přihodit a čeho všeho musel být svědkem desetikilometrový úsek dnešní Českobrodské, dříve Říšské silnice, spojující od pradávna Čechy s Moravou.

           První ročník ,,Běchovic" se konal 27. května 1897, druhý 19.května 1898. V roce 1899 byl uspořádán až 8. října, o rok později 17. června a v roce 1901 30.července. Šestý ročník závodu se uskutečnil 15.června 1902. Ten následující se vepsal do historie tím, že byl poprvé odstartován první květnovou neděli a v tomto termínu se konaly ,,Běchovice" 41 let. I tenkrát, v posledních dnech druhé světové války, se měl závod uskutečnit v neděli 6. května, ale při povstání pražského lidu proti německým fašistickým okupantům nebylo na měření sil běžců ani pomyšlení, a proto se konal až 28. září. Od té doby mají Běchovice v atletickém kalendáři své místo v závěru sezóny.

     Dlouhodobý organizátor       Místo startu a cíle se měnilo pětkrát. Start byl postupně vytlačován dále od Prahy. Ze značky 12 km u železniční stanice Běchovice na vzdálenost 12,2 km, 12,4 km - na počátek krásné topolové aleje - a poté až do obce Běchovice ke kilometrovníku s číslem 13. Ten byl později, při rektifikaci silnice, posunut ještě asi o 45 m směrem od Prahy na místo u budovy čp. 3, kde stojí dosud. Současně se také přesouval směrem od hlavního města cíl závodu. v jednom případě, při rekonstrukci Koněvovy třídy na Žižkově se běžela závěrečná část trati závodu po jiné trase. I hodina startu doznala změn. V prvních deseti ročnících se závodníci vydali ku Praze v 15.00 hodin a to někdy i za nesnesitelného slunečního žáru. V roce 1907 byl start přeložen na hodiny dopolední a zůstal tak až dosud. Tak jako závod sám, má svoji zajímavou historii i desetikilometrový úsek silnice mezi Běchovicemi a žižkovskou Ohradou.Již propozice prvního ročníku v roce 1897 upozorňovaly závodníky na to, že trať je velmi těžká, terén kopcovitý, vyžadující vedle odvážného srdce a železné vůle, také výborné taktické schopnosti. Silnice znamená cestu silnou, tj. cestu na které možno dopravovat i velká břemena. Je to široká cesta, opatřená kamenným podkladem, okrajovými chodníky a příkopy. Podle dekretu dvorské kanceláře z 26. srpna 1803 byla nařízena pro říšské silnice šířka koruny, (celková šířka vozovky i chodníku), 9,48 m z toho šířka vozovky 6,32 m. Po takovéto silnici byl závod pořádán až do svého 33. ročníku 1929, kdy se starodávná cesta českomoravská dočkala betonu a žulové dlažby. Kromě toho, že jako nejvhodnější a ,,nejmistrovštější" byl karlínskými zakladateli zvolen úsek od běchovického nádraží - kam páni závodníci mohli pohodlně dojet vlakem - na žižkovskou Ohradu, odkud se dostali do města elektrickou dráhou, by každý účastník "Běchovic" měl vědět, že cílový úsek na dnešní Koněvově třídě má i svůj historický význam. Spisovatel Eduard Bass ve své Křižovatce u Prašné brány uvádí, že po této cestě, vedoucí po boku hory Vítkovy k pražskému hradu, byly do města českých králů přineseny z nedaleké Staré Boleslavi ostatky knížete Václava. V pozdějších popisech tratě byli závodníci informováni o tom, že bezprostředně po stratu v obci Běchovicích je mírný, asi 300 m dlouhý sklon, pak rovina; na 7 km se silnice snižuje prudkým svahem (vrch Tábor) cca 500 m, pak ihned zase přechází ve značné stoupání až do 1 km před cílem (vrch Hrdlořezy) a odtud pak již v pozvolný sklon až k cíli v Žižkově.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA