Jdi na obsah Jdi na menu
 


Al a Jackie Joynerovi.

Interview pro Track and Field - červenec 1985

 Ve věku 25 a 23 let, Al a Jackie Joynerovi toho vykonali tolik, aby naplnili již teď svojí atletickou kariéru. Oba vybojovali medaili na OH v LA (Al zlato v TJ a Jackie stříbro v 7-sedmiboji), stali se tak první sourozenecké atletické duo, které vyhrálo olympijské medaile na jedněch hrách současně.

 Nic není hotovo u těchto dvou, jejich budoucnost se jeví extrémně jasně. Al je nazpět v Jonesboro, končí školu v Arkansasu. Už nespí na kanapi u Jackie, jak to dělal posledních šest měsíců v přípravě na OH.

 „Jsem ještě neopracovaný kus diamantu“ říká AL a mluví o jeho znalostech trojskoku. „Jsem svým způsobem samouk – hodně jsem četl v knihovně. Bob Kersee z UCLA a Guy Kochel z Arkansasu mně hodně pomohli. Ještě jsem neporozuměl trojskoku, ale v příštích letech to budu brát vážně.“

 Jackie končí školu UCLA, jistě neubere na tempu. Opět hraje basketbal za Bruin tým, a v březnu poprvé zkusila dvě nové disciplíny. 400M př. a trojskok. Vyšplhala se během dvou měsíců na druhé a třetí místo v USA. Každý přijímá Al a Jackie dobře, nejenom pro jejich talent a úspěch, ale také pro jejich dobráckou povahu.

 Jejich budoucí cíl je jednoduchý: dokončit školu. Potom to nebude již tak lehké. Al by se rád stal prvním skokanem,který překoná 18 m. Chce si přidat ještě 110m př. Jackie cíle se mnění zdánlivě každým dnem – doufá, že bude první kdo překoná 7000 bodů v sedmiboji.

 Mluvili jsme s Al a Jackie po závodech ARCO Coliseum Classic, ve kterých nezávodili. (Al měl problémy v Jonesboro a Jackie měla natažený prdelní (hamstring) sval.

 

Track and field: Al, co znamená ten zlatý přívěšek „Sweet H2O“, který máte na krku.

Al: To je moje přezdívka. Dělal jsem plavčíka v 16 – 17ti. Zachránil jsem malou sedmiletou holčinku, když se topila. Ona a její kamarád dělali rošťárny.

 Oni přelézali plot a pokřikovali na mně, „Sweet man by the water.“ Během času spolupracovníci-plavčíci, kteří to slýchávali, z toho udělali přezdívku. Začali mně říkat „Sweetwater“ (Sladká voda) a to mně zůstalo.

Track and field: Je pravda, že jste chtěl být plavcem?

Al: Ano. Chtěl jsem jet na OH jako potápěč. (je tam v orginálu diver – potápěč, taky to znamená skočit střemhlav, možná? že myslel skok do vody)

Track and field: Od léta jste slavní. Řekněte nějakou příhodu. (veselou příhodu z natáčení pozn.překladatel)

Al: Rád dělám pro děti. Spolupracuji s nadací „Přej si“ - pro děti smrtelně nemocné v Illinois. Děti si mohou přát vidět kohokoliv na světě. Jedno děcko mělo přání setkat se s námi. Jackie měla povinnosti ve škola a tak jsem hrál i Jackie. Bylo to zábavné.

 Pro mě se toho moc nezměnilo. Je to shon, ale nic se skutečně nezměnilo. Vnímám, že lidi znají mojí sestru. Chtějí mě pozlobit, myslím a říkají: „Vy jste Jackie Joynerové bratr.“ Ale mně to nevadí. Jsem pyšný, že Jackie je moje sestra.

Track and field: To je zajímavé, protože Jackie říká, že lidé jí říkají: Oh, vy jste Al Joynerova sestra. Vypadá to, že lidé znají vás.

Al: Ale Jackie velký talent. Byla dobrá co si vzpomínám. Doma každý říkal, že pojede na OH. Byli šokováni, že jsem se dostal do nominace i já.

 

 

 

 

 

Track and field: Jackie, nějakou příhodu? (doslova co bylo dobrého pro vás)

Jackie: Pravděpodobně to nejlepší co se mně přihodilo po OH, bylo, že jsem zpět ve škole a budu schopna dobře závodit na kolejní úrovni. Mám z kolejního závodění takovou radost jako ze zisku stříbra na OH. Co se týká tohoto roku (konce) i kolejního závodění, pomohla mně medaile z OH více, cokoliv jiného.

Track and field: Kdy jste si pomysleli, že je to reálné abyste oba závodili na OH? Kdy jste si řekli: My to můžeme dokázat.

Al: Přemýšlel jsem o tom od „Olympijského trialu“ v osmdesátým. Já jsem se kvalifikoval jako překážkář a Jackie se skoro kvalifikovala na dálku. Pak přišel 84´, Jackie dozrála.Vždy jsem měl pocit, že se Jackie může lehce dostat do družstva, ale těžší to bude pro mě. Chtěl jsem být na OH s ní.To byl můj cíl.

Track and field: Je to pro vás obzvláště významné, že jste vyhráli oba současně?

Al: Když jsem veřejně poprvé závodil v 84´, bylo to poprvé od střední školy, od doby co jsem byl z domova, kdy jsme byli spolu. Byl to dobrý pocit být opět spolu.

 Sedával jsem na zadním sedadle, když boby řídil. Bob a Jackie měli písničku, kterou jsem neznal. Vždy ji hráli. Jmenovala se „We are Going All The Way“ –(volně přeloženo  Půjdeme společně). Myslel jsem, že je o to Bobovi a Jackie. Jednou mě napadlo, že by to taky mohlo být o mně a Jackie, jestli nepromarníme naši příležitost, můžeme jít společně. Tak jsem začal pohlížet na naši možnost. Neustále jsem slyšel tu písničku, dostal jsem tzv. husí kopnutí-( jako by mě husa kopla). Je to stále moje znělka.

Track and field: Cítila jste to samé?

Jackie: Když si vzpomínám na tu dobu, tak já jsem žádné „husí kopnutí“ neměla.

Al: Mělo to význam pro mě, každé ráno mě to napadlo. Pak se začalo všechno materializovat v mojí hlavě, že to můžeme dokázat. Pak přišla barnumská reklama Lewise. Vzpomínám si, že jsem napsal do Track and Fieldu dopis, ve které jsem řekl: „sledujte Joynerovi.“

Track and field: Vzpomínám si. Proč jste to  napsal?

Al: Protože lidi nevěděli, že jsem bratr Jackie. Mysleli si, že jsem Al Joiner, nevěděli, že jsme sourozenci, protože Jackie byla v Kalifornii a já v Arkansasu. Chtěl jsem abyste věděli, že jsme stejně dobří jako Lewis. Chtěl jsem vzbudit jejich respekt, protože jsem věděl, že tam budou a cítil jsem, že my tam budeme také.

Track and field: Držel jste se názoru, jako kdyby už to bylo jasné, že Jackie bude na OH. Ale vy jste se dlouho nemohl trefit, Al.

Al: Jackie je pro mne fenomén. Sledoval jsem její závodění na střední škole ve všech sportech, byla udivující. Viděl jsem ji, když dala 27 bodů v basketu a měla přitom bolení zubů. Věděl jsem, že celou noc proplakala. Hrála pod tlakem vždy dobře. Zdá se, že ji stress nevadí. Bere to lehce. Nikdy si nedělá těžkou hlavu z problémů, protože byla hvězdou. Je hvězdou pro mě.

Jackie(směje se): Nejsem hvězda.

Al: Jak jsem všimnul, nikdy jsem ji nedocenil. Může dělat cokoliv, je to moje inspirace. Jak pokračovala v korigování mého  běhání v AAU. V sedmasedmdesátým jsem byl vyhořelý.

Jackie: Jediným jeho problém bylo, že nechtěl cvičit Myslel si, že může závodit. Řekla jsem mu, že to není lehké, musíš se dostat do tréninku a tvrdě pracovat. Nevyhraješ všechno, když jsem poprvé běžela 400 m byla jsem poslední. Tehdy mě to nevadilo, protože jsem se běháním bavila a každý z týmu byl rychlejší než já.

Bylo to lehké opustit běhání, tancovala jsem, hrála basket pro potěchu. Myslela jsem si, že je lehké zanechat běhání, protože nemůžu dělat všechno dobře.

Track and field: Kolik vám bylo?

Jackie: Bylo mně 9, když jsem běhala 400 m. Okolo deseti jsem začala skákat dálku, byla to náhoda. Když holky skákaly dálku, řekla jsem mému trenérovi Georgie Wardovi: proč se mnou  nezkusíte dálku, víte, nechci být mimo. Skočila jsem a on to změřil a řekl: ty můžeš být dálkařka.

 

 

 

 

 

Al: Podívejme se zpět, hádám, že Jackie byla dobrou dálkařkou (15-16 feet), byla typem, který má rád „dálku“. To je důvod proč jsem nezkusil dálku, protože jsem to jednou zkusil a nebylo to daleko. Tak jsem si řekl:“ Nebudu skákat dálku“. Myslím, že sestra mě může porážet v basketu, v běhu, nechci přidat ještě dálku.!

Track and field: Je zajímavé jak jste šťastní a nesobečtí vy dva a zároveň soupeřící typy Jak je to možné být příjemný a  ještě si skutečně rozumět ? ( opravdu kopat hluboko  tolikrát)

Jackie: Domnívám se, že je to naturelem. ……….jako při závodech v dálce (conference meet) Vyhrála jsem dálku s 21-11 druhým skokem, ale první byl pouze 18-10 (směje se) Řekla jsem si :“Děvče, nestydíš se, takhle nemůžeš skákat!“

Na závodech cítím že jsem dobrá a můžu vyhrát, bez ohledu proti komu závodím, chci vyhrát. Stejně tak je tomu při 400 m př.. Vím, že je to disciplína tak trochu kousavá, ale cítím, jsem zde a připravena závodit jak nejlépe umím a to bez ohledu jestli je to moje nejlepší disciplína.

Stejný přístup jsem měla i v pětiboji. Jeden čas jsem byla spokojená, vrhala jsem kouli jako pětibojařka. Cítila jsem, že nevydávám ze sebe to nejlepší. Nedělala jsem si starosti s vrhem, protože nejsem koulařka. Tento postoj způsobil, že výkony v kouli byly průměrné. Na jedněch závodech jsem šla kouli, jedno děvče na mě kouklo a řeklo: „ Co tu děláš?“ To mě skutečně rozhodilo. Byla jsem zvyklá uvažovat takto: „Oh, já vím, že jsi koulařka, já se chystám jenom hodit – hod se většinou nevydařil.“ Nyní vím: „Přišla jsem závodit proti vám jako koulařka.“

Al: Vím, že jestli se srovnávat s vámi, můžu vás porazit. Na prvních závodech v roce Milan Stewart a Tonie Cambell žárlili (byli starostliví) Říkali: „Zlepšil jsi se v trojskou a poznávej tvoji disciplínu.“  Tak jsem začal dělat překážky a téměř jsem porazil Grega Fostera . Jestli se postavím na start, jsem připraven vyhrát bez ohledu na to kdo jste nebo jaký máte osobák.

 Jestliže závodím, říkám si: „Jsi připraven vyhrát.“  Vím, že předvedu to nejlepší, protože vyhraji. Pak ať se stane cokoliv, vím, že jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Jestliže pojídáte  hřebíky , pak pravděpodobně zvítězíte. Ale, jestliže se budu připravovat jako vy, budu mít stejné šance.

 

 

 

 

-

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA