Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekJandera Otakar – „Otec“

Závodník, který za svou dlouhodobou aktivní činnost načerpal nezměrné množství praktických zkušeností, instruktor a vychovatel mládeže, který tvořivě předával ze své studnice moudrostí dalším. Především člověk, jehož člověčina způsobila, že stal rádcem na hřišti i v soukromém životě, opravdovým otcem.

Otakar Jandera se narodil v Krakově 9.ledna 1897. Jeho sportovní začátky byly v Sokole Vinohrady, kde mu jeho cvičitel doporučil, aby využil své pohybové schopnosti a vysoké postavy v atletice. Nejdříve navštívil A.C. Spartu, ale jeho výška a hubenost se atletům Sparty nezdála dost dobrá a s jistým despektem ho odmítli. Jandera se však nedal odradit a okamžitě zamířil do blízké Slávie. Zde byl přijat daleko vlídněji a slávisti si ho hned vyzkoušeli na výšce. Jeho výkon byl na nováčka více než uspokojivý. Ve Slávii pak působil řadu let a v jejích barvách dosáhl významných sportovních úspěchů. Soutěžil ve výšce, dálce a v překážkovém běhu. K překážkám se dostal jako náhradník a hned vyrovnal čs. rekord. Od té doby nebyl Jandera na 110m př. poražen až do konce své dlouhé aktivní závodní činnosti.

Ve své době neměl v tuzemsku sobě rovného soupeře v této disciplíně a jeho závodní kariéra byla jedinečná. Celkem získal devatenáct mistrovských titulů, především v překážkách. Dvaadvacetkrát vylepšil čs. rekord v „krátkých“ překážkách, devětkrát na 200 m př. a jedenkrát na 400 m př. Dvakrát reprezentoval ČSR na olympijských hrách.

 Ve Slávii uplatnil i své trenérské vlohy. Vedením atletického klubu nebyl jako trenér zcela doceněn a před OH v roce 1936 si vedení pozvalo anglického trenéra Mereditha. Tento čin vedení se Jandery pochopitelně dotkl a proto odešel do Sparty. Ve Spartě se okamžitě pustil do práce s mládeží a dorostenecké družstvo Sparty vyrůstalo pod jeho vedením v nejlepší tým ČSR. Projevil i své muzikální vlohy a založil spolu s mladými atlety orchestr.

 V době německé okupace se zapojil Jandera do odbojové činnosti, byl zatčen a poslán do koncentračního tábora. Po válce se vrátil fyzicky zdeptán (vážil okolo čtyřiceti kilogramů), ale psychicky nezlomen. Jistě mu k tomu dopomohl i sport. Po krátké rekonvalescenci se vrhl s vervou sobě vlastní do práce s mládeží v atletickém hnutí a byl pověřen i prací na ministerstvu školství v oddělení tělovýchovy.

Obrazek V roce 1952 přichází s nápadem založit atletickou školu. U Jandery nebylo nikdy daleko od nápadu k činu. Vyhlédl si opuštěný atletický plácek ve Stromovce U Malé říčky. Spolu s se sportovním redaktorem Otakarem Maškem rozjel propagaci v denním tisku. Zájem mládeže o atletiku byl obrovský. Přicházeli atleti i úplní nováčci . Atletická škola byla otevřena všem zájemcům bez ohledu na klubovou příslušnost. Jeho charisma nepřitahovalo jenom závodníky , ale i trenéry. Nejbližším jeho spolupracovníkem  se stal Zdeněk Holler, který vzpomíná: „Někdy koncem března 1952 za mnou přišel Jandera a řekl: „Hele, poslouchej, slyšel jsem, že jsi taky pěkně praštěnej do atletiky. Co abys si šel do toho se mnou.“ Později se vysvětlilo, že do toho je sportovní škola. A tak jsme se sešli 15.dubna 1952 na hřišti ve Stromovce s první stovkou nadšenců, zájemců o atletiku.“

 Hřiště ve Stromovce postrádalo jakékoliv zázemí, nebyly šatny, nebyla voda. Přesto se trénovalo v létě i v zimě, protože Jandera jako zkušený trenér - praktik  zavedl systematickou celoroční přípravu, která se v té době nepoužívala. V zimě tehdejší atleti obyčejně pěstovali nějaký doplněk nebo odpočívali. Kombinoval tréninky v terénu a v tělocvičně. V zimě si atleti vkládali mezi dvě vrstvy tepláků noviny. To vše bylo Janderovi málo. Jednou při „fártleku“  přišla inspirace. Jandera objevil ve Stromovce malý skleník. Začal hledat po Praze větší, který by se dal použít pro běžecké tréninky. Dostal svolení ve velkém zahradnictví v Jinonicích. <!--[if !vml]--><!--[endif]--> Ve skleníku se trénovalo pouze krátkou dobu, než kluci z čisté bujnosti začali závodit, nezvládli svoji bojovnost a povalili květináče. Konec byl neslavný, muselo se platit a byl konec tréninku v teple.  Myšlenka na halu nedala již Janderovi spát a proto začal jednat s „vyššími místy“ MV o výstavbě haly. Nakonec bylo jeho úsilí korunováno úspěchem a začalo se stavbou běžeckého tunelu a víceúčelové haly. Tunel byl čtyřdráhový a v hale byla zavěšena síť pro vrhy a hody. Do stavby se zapojili s nadšením i atleti. Hala byla dána do provozu v sezoně 1956-1957. Výstavba haly byl počin vpravdě revoluční a hala vydržela v provozu až do vyhoření. (dvacet let) 

 Sportovní škola prošla svým vnitřním organizační vývojem, měnila se struktura tréninkových skupin. Největší změnu „škola“ doznala v roce 1954, kdy přešla pod křídla RH Praha a do Stromovky se přestěhovaly i další sporty.

 Janderova „filosofie tréninku“ vycházela z představy přirozeného pohybu a proto neuznával hromadná vystoupení – Spartakiády. Věřil že toto cvičení vytváří u mládeže špatné pohybové návyky. Když byl Jandera o něčem skálopevně přesvědčen, neohlížel se nalevo ani napravo a prosazoval svůj názor bez ohledu na možné následky. Začal nejdříve kritizovat Spartakiádu v atletickém hnutí a později na vyšších místech. Zcela oprávněně poukazoval na vysoké ekonomické náklady s odkazem, že za tyto peníze by se dalo pro mládež udělat daleko více užitečnějšího. Následky jeho kritiky na sebe nedaly dlouho čekat a Jandera byl v roce 1958 nucen školu opustit. Odešel nepochopen a zhrzen.

 Jandera odešel, ale jeho osobnost a především jeho práce zanechala již hluboké stopy, které nemohla žádná politická linie a byrokracie zahladit. Oddíl atletiky ve Stromovce začal těžit ze základny, kterou založil Jandera a slavil řadu sportovních úspěchů, patřil a patří díky vytvářeným podmínkám i současným pracovníkům a trenérům oddílu k nejlepším v republice. V sedmdesátých letech byla postavena nafukovací hala, která opět sloužila sportovcům i služební tělovýchově dlouhých dvacet let. Když „nafukovačka „ začala dosluhovat okamžitě se uvažovalo o výstavbě nové haly, která by vyhovovala moderním tréninkovým požadavkům. V konci devadesátých let byla hala dostavěna a díky konstrukčnímu řešení přežila i katastrofální povodeň. Janderovská tradice vytváření dobrých tréninkových podmínek zapustila hluboké kořeny v rezortu a obnova areálu ve Stromovce po povodni je toho dokladem.  MV všemožně podpořilo úsilí vedení OS MV při revitalizaci sportovišť. Na začátku toho všeho stál Jandera, otec, atlet, trenér i organizátor.

 

 Šáma

Použité prameny:

Janecký A.: Slavné postavy naší atletiky. Praha 1946

Holler Z.: Otakar Jandera a sportovní škola atletické mládeže. Vlastním nákladem v roce 2003

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

stretnutie s panom janderom

(ladislav tomkovic, 23. 6. 2014 8:21)

Ja som sa s otcom janderom casto stretaval v rokoch 70 az 73 pocas mojho pobytu v prahe .trenoval mladez na stadione kotlarka.napriek vysokemu veku to bol velmi sportovo zalozeny pan ,hoci sme nepatrili do jeho skupiny vzdy rad a ochotne poradil,pripadne usmernil nase treningy.bolo mi ctou poznat ho!

vzpomínka na "otce Janderu"

(vladislav vencko, 7. 3. 2013 9:22)

V roce 1952 jsem chodil do Janderovky.Otec Jandera byl vyjimečný človek.Nesmírně lidský, nezištný, atletika byla celý jeho svět.To potvrdí všichni, kteří do Janderovky chodili.Pepík Radda, Pepík Spurný, Jech, Náchodská, Milena Kladrubská a další. Vzpomínám na Otu Janderu s láskou a úctou. Dobře že po něm pojmenovali halu ve Stromovce.

vzpomínka na "otce Janderu"

(vladislav vencko, 7. 3. 2013 9:22)

V roce 1952 jsem chodil do Janderovky.Otec Jandera byl vyjimečný človek.Nesmírně lidský, nezištný, atletika byla celý jeho svět.To potvrdí všichni, kteří do Janderovky chodili.Pepík Radda, Pepík Spurný, Jech, Náchodská, Milena Kladrubská a další. Vzpomínám na Otu Janderu s láskou a úctou. Dobře že po něm pojmenovali halu ve Stromovce.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA