Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hry XIV. Zimní Olympiády - Sarajevo 1984.

Milník v dějinách lyžařství.

Pro rok 1984 byly hry XIV .ZOH přiděleny do Sarajeva. Hry se konaly poprvé na Balkáně v tehdejší socialistické Jugoslávii. Sami žadatelé byli překvapeni, že hry byly přiděleny do Sarajeva. Čekal je ohromný kus práce. Museli během šesti let vybudovat od základu skoro všechny sportoviště. Podařilo se. Byl vybudován nádherný, moderně a velkoryse řešený areál. Pořadatelé získali peníze na pořádání her prodejem vysílacích televizních práv, z reklam, od sponzorů a nemalou měrou se podíleli obyvatelé Sarajeva, kteří přispívali 1% hrubého příjmu. Ve finiši museli pořadatelé čelit i nepřízni počasí, velkému přívalu sněhu. Počasí mnohokrát v minulosti zasáhlo do konání velkých sportovních podniků, ale pořadatelé ve spolupráci s výbory FIS prokázali vysoký um a obětavost při zvládání všech problémů a položili základ k celkovému úspěchu her. Nakonec bylo vše připraveno a svítící sluníčko pomohlo k celkovému výbornému dojmu.Výborná organizace, početná divácká kulisa, dobře připravené tratě i můstky. To vše přineslo pořádajícímu městu  vysoké ocenění za přípravu her i pohostinnost v době konání her. Nic nenasvědčovalo tragickým válečným událostem, které přišly za deset let, a které zničily většinu sportovišť. Boje nebyly zastaveny ani době konání dalších ZOH a nepomohla ani osobní intervence předsedy MOV Samaranče.

 „Hvězdou“ klasického lyžování se stala Maria-Liisa Hämäläinen (FIN), která vyhrála všechny tři běžecké disciplíny (5 km, 10 km, 20 km). V mužích byl v „klasice“ nejlepší Švéd Gunde Swan 2x zlato, 1x stříbro, 1x bronz.  V rychlobruslení exelovala Karin Enkeová (NDR) – 2x zlato, 2x stříbro a Gaetan Boucher (KAN) 2x zlato. V tancích na ledě uchvátil taneční pár Jane Torvillová a Christopher Dean provedením Ravelova Bolera.

 Československá výprava byla poměrně početná, druhá největší v historii konání ZOH, a velmi úspěšná. V neoficiálním bodování národů jsme obsadili dvanácté místo.

Ve sjezdu vybojovala Olga Charvátová bronzovou medaili. Josef Sabovcik v krasobruslení a Josef Ploc ve skoku na lyžích získali bronzové medaile. ZOH v Sarajevu skončily pro české ženské družstvo mimořádným úspěchem. Družstvo žen po startu 10km relativně neuspělo z pohledu předolympijských vynikajících výsledků. Nálada klesla na bod mrazu, hlavně přičiněním medií. V  běhu na 5 km se dostavil skoro „plánovaný“ úspěch. Květa Jeriová zopakovala bojovným nasazením umístění z Lake Placid a ve výkonnostně vyrovnaném poli závodnic vybojovala bronz, když byla jen o 14,3 vt. pomalejší než vítězka Finka M.L. Hämäläinenová. V dramatickém závodě na 4x5 km podalo naše kvarteto Dagmar Švubová, Blanka Paulů, Gabriela Svobodová, Květa Jeriová vynikající výkon. Naše ženské družstvo opět potvrdilo, že patří mezi nejlepší běžkyně na světě. Poslední úsek běžela Květa Jeriová, která zaběhla nejrychlejší čas a ve finiši porazila Finku Hämäläinenovou. Štafetu 4x5 km vyhrály Norky, stříbro získaly naše ženy a třetí byla štafeta Finska. Lední hokejisté se vrátili mezi medailisty, skončili na druhém místě za SSSR a před Švédskem.

 Neúspěšnější závodnicí her byla Marja Lisa Hämäläinenová 3x zlato, 1x bronz. Druhou neúspěšnější závodnicí byla rychlobruslařka Karin Enkeová (NDR) 2x zlato, 2x stříbro a na třetím místě byl závodník ze Švédska Gunde Svan, běh na lyžích 2x zlato, 1x stří

 Her se zúčastnilo 49 zemí a 1272  sportovců. Mezi státy byly i takové lyžařsky exotické země jako Panenské ostrovy, Mexiko, Monako, Portoriko a Senegal.

 

 

 

 


Květoslava Pecková, rozená Jeriová, nar.: 10.října 1956 ve Studenci, bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích. Trojnásobná olympijská medailistka z let 1980 a 1984. Stříbrná medaile ZOH 84 štafeta 4 x 5 km, bronzová ZOH 80 a ZOH 84 běh na lyžích na 5 km. Bronzová medaile MS 1982 Oslo běh na lyžích 10 km.

Členka výkonného výboru ČOV, pracuje vedení výboru Klubu fair play ČOV. Zastupuje Klub v Radě Evropy.

 

1.Narodila jste se v podhůří Krkonoš. Dá se předpokládat, že s lyžemi na nohách.

Máte pravdu, v Podkrkonoší jsou lyže v zimě skoro nutností. Na některých webových stránkách je uvedeno, že jsem začínala jako gymnastka a krasobruslařka. Vzniklo to  asi tím, že jsem v některém z rozhovorů uvedla, že jsem obdivovala Věru Čáslavskou, krasobruslaře Hanku Maškovou, sourozence Romanovi, Ondřeje Nepelu a Karola Divína. Doma jsme byly čtyři děvčata, já jsem byla nejmladší. Dlouhou dobu byl otec soukromý zemědělec a co jsme si nevypěstovali to nebylo. Krasobruslení bylo a je finančně nákladný sport, takže jsme si nemohly tento lukrativní sport dovolit.

 

2. Na ZOH do Lake Placid jste odjížděla s jistými mezinárodními zkušenostmi. Očekávala jste medaili?

 Já jsem se vlastně připravovala již na ZOH v Innsbrucku. Nejela jsem jako první náhradnice. V následujících čtyřech letech jsem udělala vše abych se na ZOH nejen nominovala, ale i uspěla. Natrénoval jsem a závodnicky jsem dozrála. Příležitostí k měření sil tehdy příliš nebylo. Světový pohár se ještě nejezdil. Měla jsem dva úspěchy na „pětku“. Jednou jsem byla první a jednou druhá, což mně dávalo jaksi papírové naděje.

 

4.Viděly soupeřky ve vás na ZOH v USA vážnou konkurenci?

Jak jsem  již řekla, příležitostí k závodění bylo poskrovnu. Ono vždy trvá delší dobu než si vás novináři a veřejnost všimnou, což bylo dobře. Odjížděla jsem v klidu, ale s vědomím, že jsem v přípravě udělala vše. Jestli mne vnímaly soupeřky jako vážnou konkurenci nemohu říct. Do špičky tehdy patřily sovětky, závodnice tehdejšího NDR a samozřejmě seveřanky. Jejich ambice a názory mne tehdy nezajímaly. Byla jsem soustředěná na svůj start.

 

5. Můžete srovnat technickou náročnost tratí v Lake Placid a v Sarajevu. V Lake Placid byl technický sníh, v Sarajevu se zase pořadatelé potýkali se „sněhopádem“.

 Na ZOH v Lake Placid byl technický sníh, na který napadlo něco přírodního sněhu.

Technickou náročnost amerických tratí nemůžu dnes dost dobře posoudit. V tomto místě jsem závodila pouze jednou. Ale vím dodnes jaká melodie mně zněla v hlavě při „pětce.“ V Sarajevu byly tratě dobře připraveny i přes návaly sněhu a byly technicky náročné, hlavně na změny rytmu. Prudké sjezdy a stoupání. Před cílem byly poměrně dlouhý úsek táhlých  rovinek. Spíš než technické posouzení, mohu vyjádřit své pocity. Ta „pětka“ se mně příliš nelíbila.

 

6. Jak jste vyrovnala s relativním neúspěchem v úvodní „desítce“ na ZOH v Sarajevu? Jestli jde vůbec nazvat desáté místo v běhu na 10 km na ZOH za neúspěch.

 Do Sarajeva jsme odjížděly jako velmi silné družstvo. Vedení počítalo, že uděláme určitě dvě medaile. Blanka Paulů na „desítku“ a já na „pětku“. Věděla jsem, že „desítka“ mně svým profilem nevyhovuje, byla ještě technicky  náročnější než „pětka.“ Domluva mezi mnou a trenérem byla, že poběžím 5 km a štafetu. Deset kilometrů jsem běžet nechtěla. Myslíte si, že jsme si mohli říct co poběžíme? Ani náhodou. Přišel předseda ČSTV Himl a řekl: „Desítku“ poběží všechny. Já chci abyste byly nejlepší.“ Vůbec ho nezajímalo, že z nás strhne tu možnost uspět v našem závodě. Podle vedení jsme dopadly špatně. Jeriová- desátá, Paulů- třináctá, Svobodová čtrnáctá a Pasiárová. dvacátásedmá. Ze stadionu jsme odešly jako zpráskaní psi. Ani pes by si od nás kůrku nevzal. Funkcionáři prožili bouřlivou noc. Nikdo se o nás dva dny nezajímal. Do mého hlavního, vlastně životního závodu jsem nastupoval pod obrovským tlakem. Když jsem přijela do cíle, byla jsem druhá až pak ze zadu přijela Norka, spadla ze mne všechna tíha a cítila jsem velkou úlev, že vše dobře dopadlo. Vůbec jsem nepociťovala nějakou radost, jenom obrovskou úlevu. Radost přišla až později. V den, kdy jsem měla běžet štafetu , jsem se ráno probudila a cítila jsem, že nebudu mít soupeřku a taky jsem to potvrdila. Ve štafetě jsem zaběhla nejrychlejší čas a porazila jsem i nejúspěšnější závodnici her Finku Hämäläinovou.

 

7. V přípravě jste společně trávily řadu dní. Netrpěly jste ponorkovou nemocí?

 To víte, že to bylo obtížné.To se musí zažít. Třikrát jsme byly například na severu tehdejšího SSSR ve městě Apatit. Bylo to hornické město uprostřed lesů, kde se těžil apatit. Mimo trénování se nedalo nic dělat. Telefonické spojení zde fungovalo jednou za dva dny. Na tréninku jsme se snažily předstihnout jedna druhou. Myslím, že se naše tréninková rivalita neodrážela příliš v osobních vztazích, po tréninku jsme se zasmály tomu jak jsme se hecovaly a pomalu tvrdly s přibývajícími kilometry.

 

8. Jak se díváte na vaše tréninkové podmínky a závodění s odstupem času?

 Když jsem končila gymnázium, měla jsem dvě volby. Studovat nebo se věnovat vrcholovému sportu. Dálkové studium připadalo v úvahu jedině při zaměstnání. Proto jsem uvítala možnost být zaměstnána a trénovat v rezortním středisku MV. Nejdříve jsme trénovaly ve středisku na Štrbském plese, později v Jablonci. Podmínky byly velmi dobré a systém středisek považuji i v dnešní době za ideální a skoro jedinou cestu k vrcholové přípravě. Rezortní středisko nám zajišťovalo sociální zázemí a tréninkové podmínky. Materiálně nás zajišťoval lyžařský svaz.

 

9. Byly jste výtečné ženské družstvo, myslíte, že s lepším servisem jste mohly dosáhnout více?

 Nás komplexně zajišťovalo rezortní středisko. Možná, že by jsme dnes jezdily do příjemnějších míst než byly kempy v SSSR. Pokud jde o přípravu lyží, já jsem si na lyže nenechala sáhnout. Připravovala jsem si lyže sama podle svých zkušeností a pocitů. Každý člověk má svůj styl, jinou sílu odrazu, atd. Proto jsem si lyže připravoval sama. Jsem asi stará škola. Někteří to říkají. Jediné co vím, že se muselo dřít před dvaceti lety a musí se dřít i dnes.

 

10. Vaše dcera dělá atletiku, zdědila po rodičích talent?

 Moje dcera má určitý talent a cílevědomost. Přesto jsme ji s manželem nenápadně vedli k tomu, že vrcholový sport je náročný, obzvláště pro ženu. Pokud by chtěla vrcholově sportovat, nikdo by jí nebránil. Sama se rozhodla pro studium medicíny.

 

11. OH a Praha?

 Jsem přesvědčená, že Olympijské budou přínosem. Praha musí modernizovat komunikace dříve nebo později. Dále Praha potřebuje další moderní sportoviště. To vše se může urychlit za pomoci peněz MOV a to bez toho, že by se braly peníze krajům a obcím. Nesmíme zapomínat na i motivaci, kterou Olympijské hry poskytnou mládeži.

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA