Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef Rössler-Ořovský

 

*26.6.1869 – +17.1.1933

Josef Rössler se narodil v druhé polovině 19.století, kdy do Čech vtrhl v plné síle sport z ostrovní Anglie. V počátku byl šířen na křídlech tělovýchovné organizace Sokol, která však záhy sport opustila a věnovala se úspěšně pouze tělocviku s cílem zvýšit národní zdatnost a tím i národní sebevědomí. Šíření a propagace sportu spočívala především na bedrech nadšenců. Jedním z významných nadšenců byl i Josef Rössler. Nejlépe ho charakterizoval předseda ČOV Josef ObrazekGruss, když Rössler v roce 1933 zemřel:

 „……. Soustředil v sobě energii několika osob či celého aparátu spolkového. Je nepochopitelno, kde pro vše to, co vykonal, našel čas. V celém sportovním žití Rosslera - Ořovského stojí v popředí láska. Rössler má rád sport, miluje mládí a zbožňuje přírodu………“ 

 

 Rössler se narodil v rodině zámožného obchodníka drogistickým zbožím ve středu Prahy. Hmotné zajištění   vyplývající z rodinného majetku mu poskytovalo dostatek prostředků pro jeho sportovní záliby v mladém věku a později značnou míru nezávislosti. Protože studenti c.a k. škol měly sportování zakázáno, přidal ke svému jménu krycí pseudonym Ořovský, neboť Ross znamená v němčině oř.  Již v chlapeckém věku se projevují sklony, které se později příznivě rozvíjejí po celý jeho plodný život. Je to touha spolčovat se, nadšení a zápal pro všechny druhy sportu a organizační schopnosti. S rozvojem jeho osobnosti k tomu přistupují diplomatický talent při vyjednávání, cílevědomost a národní hrdost v prosazování Čech na poli mezinárodním. 

 

 Ve dvanácti Rössler spolu s kamarády z reálného gymnasia zakládají bruslařský kroužek s hrdým názvem: „Bruslařský klub“. Sepisují a schvalují stanovy, nosí bílé čapky s bruslí a s názvem  „Bruslařský klub“. Láska k bruslím a závodění vedla Rössler k pravidelnému tréninku a hledání tréninkových partnerů i mezi soupeři. Jakmile skončí bruslařská sezóna, začíná s kamarády trénovat běh v zahradě Kanálce. Pořádají 13.března 1887 atletické závody. ( jeden z prvních)  V létě se již věnuje jízdě na „maňásku“, kterou nazývá v deníku canoening. Podniká dlouhé vyjížďky do Chuchle i dál. Vstupuje do veslařského klubu „Blesk“ a pravidelně trénuje (i v den maturity) a úspěšně závodí.

 V roce 1887 objednává z Norska brusle i dva páry lyží. Po jejich dodávce okamžitě s bratrem zkoušejí „prkýnka“ na dvoře rodinného domu za pozornosti členů rodiny. V nočních hodinách, aby nebudili rozruch, se spouštějí na lyžích od zbořené „Koňské brány“ zasněženým „Václavákem“. Lyžařský sport se rodí ve středu Prahy a Rössler se obětavě pouští do lyžařské osvěty. Následují výlety do okolí Prahy, později výlety do Krkonoš a závody v běhu v pražské „Stromovce“. Teprve za tři roky poté objednává hrabě Harrach první zkušební lyže (jeden pár) pro své lesníky. K jejich většímu rozšíření dochází v Krkonoších až po roce 1892. 

 Jeho nadšení neutuchá a v roce 1893 zakládá I. Český lawn tenis klub, upravuje kurt a spí v provizorní boudě. Tím jeho aktivita nekončí a ještě téhož roku zakládá „Český Yacht klub“, kterému zakupuje plachetnici a zřizuje plovoucí klubovnu.

 Hvězda jeho schopností plně září na poli mezinárodním. Mluví několika jazyky, umí být razantní, cílevědomý a vede si diplomaticky až vychytrale. Má vždy připraveny pádné argumenty.

 Začátek 20. století byl ve znamení bojů za svébytnost Čechů na poli sportovním. Rakouští byrokraté pochopili význam sportu a zástupci Rakouska při každé příležitosti protestují proti samostatnému startu Čechů, či českému zástupci v mezinárodních svazech a MOV. Své protesty opírali o státoprávní dualistické uspořádání Rakouska – Uherska. Zásluhou Rösslera a Gutha měli Češi dobré postavení v MOV a dalších mezinárodních svazech, které se nedařilo podkopat ani Ottu Windischgratzovi , rakouskému zástupci v MOV, spřízněnému s císařskou rodinou.

 Patrně nejvíce byl boj za svébytnost ČOV a startů Čechů vyhrocen před OH ve Stockholmu v roce 1912. Rössler se chápe jako vždy iniciativy, odcestuje do Stockholmu sondovat stanovisko Švédů. Přes protesty a hrozby neúčasti Rakušanů zůstává organizační výbor uctivý a zásadový. Odpovídá zdvořile a nekompromisně: „Češi startovali na minulých hrách, není příčiny, abychom je odmítli“. Rozhodující kolo je vyhráno. Rössler jako vedoucí české olympijské výpravy ještě jedná s legačním radou rakouského velvyslanectví hrabětem Kolowratem.  Kolowrat je Čech, přeje Čechům, ale zároveň je rakouským úředníkem. Rössler argumentuje přesvědčivě, odzbrojuje hraběte krok za krokem. Češi pochodují v úvodním ceremoniálu pod vlajkou s českým lvem a nápisem „Autriche-Tcheques“

 

 

 

 

 

 

Použitý pramen: Pacina V.: Sport v království Českém. Mladá fronta 1986

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA